Idea tohoto hybridního produktu vychází ze sběratelské záliby Maxima Velčovského v lisovaném skle. Základem je několik existujících sklenic a váz postavených do kruhu, přičemž odlitý střed mezi nimi dává vznik novému produktu. Ve výběru nechybí ikonická porcelánová váza Filigrán Dana Piršče, legendární půllitr s čočkami Jiřího Brabce, „ledová“ sklenice od Tapia Wirkkaly, ale ani anonymní práce.
Maxim Velčovský je přitom používá jako stavebnici. Někdy jich pokládá několik na sebe, jindy je otáčí dnem vzhůru.
V dalším plánu jde o příspěvek k aktuální diskusi na téma inspirace, citace, krádež. Je to otevřené přiznání k návaznosti a autorské podmíněnosti, protože bez existence svých předchůdců by váza nikdy nemohla vzniknout. Zároveň jsou ve hře také pojmy jako kompilace, postmoderní citace a remix.
Optické kvality vázy staví nejen na tom, že je z každé strany jiná, ale i na zhmotnění negativního tvaru, který je člověk schopen vnímat, jen převedeny do pevné formy. Skladebnost a vicezdrojovost přiznávají i neretušované stopy po pile.
Jako celek může připomínat antickou ruinu, stolní designovou verzi piranesiovského ideálu a přímý odlitek různých historických vrstev.
Ve dvou verzích s odlišnou velikostí vytvořeno pro Křehký.