Projekt trojrozměrných koláží vzniká z recyklace starých, poškozených dřevěných korpusů. Fragmenty soch, které ztratily svou původní funkci i celek, jsou znovu sestaveny do nového objektu. Každá část nese stopu času – jinou vrstvu, jiný styl, jiný příběh. V jednom díle se tak mohou potkat desetiletí i staletí.
Nejde o restauraci ani o návrat k původní podobě. Zásah je vědomý a definitivní. Rozřezané části se skládají podobně jako obraz ve fotomontáži – jednotlivé fragmenty si zachovávají vlastní identitu, ale současně vytvářejí nový význam.
Tyto objekty v sobě nesou napětí mezi sakrálním artefaktem a současným vizuálním jazykem. Mohou připomínat destrukci církevních předmětů v padesátých letech, ale stejně tak digitální vrstvení obrazů, které je dnes běžnou součástí našeho vnímání světa.
Ústředním motivem zůstává postava Krista. Každý si z jeho příběhu bere jinou část – víru, utrpení, naději, pochybnost nebo jen silný obraz zakořeněný v evropské kultuře. Stejně jako je koláž složena z mnoha fragmentů, skládá si i každý divák svůj vlastní obraz Krista. Význam díla proto nevzniká pouze v objektu samotném, ale také v pohledu toho, kdo před ním stojí.
